Dne 25. srpna 2012 jsme byli pozváni na dožínkový průvod na zámku Svinaře.
Naše účast byla přislíbena autobusem a valníkovou Pragou S5T, která pro ten účel byla vyzdobena jako alegorický vůz do dožínkového průvodu. Náš autobus sice také nezahálel, ale nebyl vyzdoben žádnými dobovými hesly kromě čelního dožínkovského věnce a nezbytné hvězdy s vlajky ČSSR a SSSR.

Nejednalo se o klasické představení zařízeného honosného sídla šlechty, ale de facto o prohlídku staveniště, resp. objektu, který je »v polovině cesty« mezi totálně vybydlenou ruinou a budoucím společensko-kulturním centrem severního Podbrdska.

Zámek Svinaře, znárodněný po roce 1948 původním majitelům, sloužil v období socialismu jako sídlo státního statku. »Péče« vlastníků v této době jej proměnila v ruinu a zdálo se, že jeho osud je zpečetěn. Před několika lety jej však zakoupil svinařský rodák Jiří Nosek a začal jej systematicky rekonstruovat. V současné době je hlavní objekt staticky zajištěn, má nové střechy, vyměněná okna, zrekonstruované interiéry, odborně sanován a upraven byl park, stejně jako dvůr-nádvoří.
Bývalá sýpka již slouží k pořádání kulturních akcí.

Do doby, než bude areál definitivně rekonstruován a restaurován, však je ještě daleko. V této situaci bylo rozhodnuto představit zámek veřejnosti, umožnit jeho prohlídku a zároveň prezentovat výrazný posun, který nastal v uplynulých letech. Majiltel se také zhostil role průvodce výprav, které se vydávali na obhlídku hlavní zámecké budovy, resp. zámeckého parku doplněného o socialistické relikvie. K tomu byl připraven doprovodný kulturní program, který byl z větší části stylizován do 80. let minulého století – samozřejmě s ironickou nadsázkou. Jeho součástí byla také výstavy historických automobilů, motocyklů i zemědělské, resp. hasičské techniky doplněný o dožínkový »retroprůvod«.

Malou fotogalerií Vás provedeme naší účastí.

• V dožínkovém průvodu bylo mnoho tehdejších automobilů a další techniky vedle hlavních účastnků zábavy ve stylu 70./80. let minulého století.


• V Dožínkovém průvodu jsme vyrazili jako druzí za kolegou Milanem s jeho Tatrou 111 S2, také nazdobenou pro tento účel jako alegorický vůz .


• I cvičenkyně spartakiády si u našeho vozu nechali na památku zvěčnit společně s předsedou JZD a jeho područnicí. Možná že větší zájem ale byl o dobové hesla a na čele o Gottwalda, než o samotné naše auto .

• I náš minibus Ikarus nezahálel co se týkalo dožínkové výzdoby.


• Dožínkový průvod by nebyl také bez potřebných relikvií a hlavně bez dožínkovského věnce. Ten náš byl samozřejmě vyráběn z různých polotovarů s ohledem na to, aby byl co nejdéle uchovám pro naši expozici.


• K dobovému nastrojení patří nejen dobový úbor, ale také relikvie v podobě tehdejších cigaret „Clejek“.

• A touto fotografií Vám přinášíme pohled, jak pomalu vznikaly tyto dobové relikvie. Bohužel dnes jich už moc těchto transparentů není a když už se nějaký objeví, většinou zub času se na něm podepsal. Nezbývá nám tak retrovýroba, která je u nás na denním pořádku. Pečlivě nastudovat z dobové literatury (nejlépe z dobových fotografií) tehdejší rituál, sehnat odpovídající materiál a postupně vyrábět. Bohužel dnešní nákladová položka je poměrně dosti vysoká, výroba třeba jenom transparentu Gottwalda přišla bez naší započítané práce na téměř tisícovku.
• Při retrovýrobě nás samozřejmě také omezuje dnešní materiálové možnosti, na jednu stranu je daleko širší materiálové spektrum, na druhé straně se bohužel již některé materiály běžně nedají sehnat.


• Zase jiné možnosti dnes urychlí a pomůžou vyrobit rozumný kompromis mezi ručním malováním a fotografií na plátně. Pokud tedy máte nějaký vhodný originál a je díky dnešním technologiím použitelný pro velkoplošný tisk na hrubé plátno - neboli trochu připomínající tkaninu, dá se vyrobit například tyto retroobrazy. Na posledním obrázku jsou relikvie Gottvalda a rolníka s chlebem po vytištění a bez ještě natažení plátna na vyrobené dřevěné rámečky. Cena tohoto plátna, co vidíte byla 7.500,- Kč.