Dne 9. září 2012 jsme naplánovali retrojízdu osobního vlaku ve stylu 60./70. let minulého století za účelem pořízení co nejvíce fotografií navozující atmosféru doby nedávno minulé...
Určitě není vše dokonalé, ještě se máme co pořád učit a proto je i na Vás, jestli nám napíšete možné detaily, z čeho se do budoucna vyvarovat.
Určitě, pokud máte i nepotřebné věci, které by se nám hodily do budoucna jako rekvizity, byly bychom za ně rádi.

Kdo se o nás zajímá více, ví, že se nejen snažíme budovat železniční a silniční muzeum Výtopnu Zdice, ale máme i v prioritách doplňovat naše exponáty o dobové artefakty…prostě tak, aby to bylo co možná nejdokonalejší naladění té dané doby.
Retrojízda osobního vlaku byla z Lhotky u Mělníka do Skalska a zpět ve složení T 458.1190 a tří vozů Ce typu „rybák“ zapůjčené od Lužné. Hlavní účel bylo co nejvíce zdokumentovat fotografiemi zdejší podkokořínskou lokálku (i když spíš podbezdězkou, protože hrad Kokořín na žádném místě není k vidění, za to na dvou místech je krásně vidět Bezděz). Samozřejmě co nejvíce fotodokumentace jízdy vlaku v retrostylu co nejvíce s »dobovými relikviemi«. Před odjezdem vlaku byla ještě lokomotiva obdarována dobovým heslem vztahující se k podzimním oslavám v tehdejší době. Vlak na trať díky malému zpoždění protijedoucího vlaku ze strany dopravce ČD vyjel asi s 20timinutovým zpožděním, což už mělo za první následek menší možnost fotodokumentace na trati z časových důvodů – v následující stanici jsme museli být včas. Dopředu již byla některá místa připravená a zbavená vegetačního nárůstu, na druhém místě v pořadí fotozastávek již vyčkávala Petra se svými svěřenkyněmi »kozy« příjezd fotografů a vlaku. Pak tahle situace se opakovala mnohokrát za tento den, Petra s Lenkou nám po cestě připravovali mnoho dobových scének.
Akce dopadla až na malé drobnosti víc než dobře, snad každý si přišel na své, jen absence nějakého vhodného silničního vozidla byla způsobena, že z naší expozice už nebylo, kdo by s tím tak daleko dojel…
Pokud Vás nějaké snímky oslovili a měli by jste něco, co by nám příští tuto akci mohli obohatit, budeme jenom rádi za nabídku na našich kontaktních mailech či telefonu.

Malou fotogalerií Vás provedeme jízdou retroosobního vlaku.

• První fotozastávka za Lhotkou u Mělníka, pod obcí Střemy... Samozřejmě nesměl chybět soudružsky ukázněný nápis, že je čas oslavit VŘSR...


• Soudružsky ukázněná občanka na cestě za svojí každodenní uvědomělou prací pro naší socialistickou vlast, když tu náhle ji náš vlak zkřížil cestu... Né, nebojte, vše připraveno našimi rekvizity Výtopna Zdice. Takovou scenérii venkova nenajdete ani u obce Střema, kde scenka byla připravena.


• Ještě jednou naše kozičky na pastvě u Střema vedle právě projíždějícího vlaku s lokomotivou T 458.1190.

• Vlak zavapozol u obce Kanina kvůli stale ještě starým sloupům, i když dnes to nejsou telegrafní, ale sloupy pro rozvod elektřiny.


• A výpravčí stanice Mšeno nám dává na odjezd... Bohužel dnes v této stanici už pracovníka drah nenajdete, vzpomínku na toto nenávratně ztracené povolání v této stanici nám nahradila naše figurantka Petra.


• A tedy opět „naše“ výpravčí dává na odjezd...jen do budoucna ještě lepší doladit vhodný stejnokroj, který nám stále chybí

• Výpravčí musí jít vysvětlit našemu neukázněnému strojvedoucímu, že už měl být dávno na cestě...


• Ještě podat rozkaz, podepsat a může se vyrazit. V této stanici Mšeno již nevídaný jev…


• Nezapomenout ještě u staniční budovy Mšeno udělat fotku, bohužel k naší smůle již s novým nápisem, tudíž fotka nedobová.

• Krátké zapozování ještě u bývalého skladu obilovin ve Mšeně a hurá na trať do Skalska.


• Před zastávkou Vrátno se zvěčnila opět celá souprava pod dohledem vrátenské hory.


• A tedy už před stanicí Skalsko….

• Kouzelné místo to nádraží Skalsko.


• Jaké by to bylo zdokumentování lokálky bez hradu Bezděz. V povzdálí majestátně se tyčí dokonce dva Bezdězy – malý a velký. Snímek pochází před zastávkou Vrátno


• A ještě jednou Bezděz... O tomto místě jsme ani nevěděli, až na poslední chvíli si toho někdo všiml, že kousek popojít více do pole a byl hrad k vidění....

• Místopis s kostelem obce Mšeno.... Toto místo také vzniklo pouze za přispění paní kosy s motorovým pohonem, která nam to takto před jízdou připravila.


• Další místopisný obrázek s kostely obce Nebužely. Zde již se odpočítávali poslední kilometry do konce našeho fotoželezničního putování.


• Poslední fotozastávka a malé rozloučení s touto naší fotoakcí, za což děkujeme všem zůčastněním.

• A zde už lokomotiva T 458.1190 se vrátila zpěk ke svému poslání, aby dopravila děti z jejich dne domů.


• Dalšími snímky se seznámíte, že výroba retrověcí opravdu není jednoduchá. Zde se písmenka budoucího nápisu nahrubo vyřezávají.


• Zbytek písmenek nějakého nápisu, který jsme někde získali a po analyzování stavu jednotlivých písmenek přichází na řadu jejich výroba – myšleno chybějících, nebo již nepoužitelných.

• Přímočarou pilkou jsou vyřezávána místa na písmenkách, kam se nedostanete velkou pilou. Vnitřky písmenek třeba jako je „B, D, P, R či O se musí vniřky písmenek provrtat a lupínkovou pilkou vyřezat.


• Tedy Lenka již začišťuje téměř hotová surová písmenka a pak přijde již jen barvení.


• Výroba směrových cedulí taky není jednoduchá. Staré plechy získáné většinou před jejich šrotací se musí nejdříve vyklepat, odstranit starý lak a znovu na bílo nalakovat. Až sem to není žádná věda, nastává v momentě, kdy děláte nápis. Sehnat starý font písma, aby to bylo ve stylu jako tenkrát a nechat vyřezat šablony. Ty pak nalepit na ceduli a zakrýt další místa papírem, aby při stříkání černou barvou se nedostala nikam tam, kam nemá.

• Zde jsem zastihli cedule při odpočinku před jejich přestříkání černou barvou. Jejich zabalení je patrné, jen místa, která zůstanou odkryta budou černé.


• Již nastříkané nápisy ještě při schnutí barvy a před sejmutím šablony společně s ochanným papírem.


• Rekvizity připravené na akci, jen vzít ty vhodné a možno vyrazit. Samozřejmě jsme Vám neukázali všechny další „operace“ při výrobě či renovaci dalších nepotřebných rekvizit. Další samostatnou kapitolou jsou naše živá zvířátka »kozy«, které pěstujeme nejen jako vhodné "herečky" na takovéto akce, ale slouží ke spásání zelených ploch a v neposlední řadě dělají radost návštěvníkům našeho muzea.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří svým jakýmkoliv přičiněním přispěli na uskutečnění celé této náročné fotoakce. Zvláště pak našim ženám Lence a Petře, které nezištně pomáhali při celé fotoakci, rozkládali jednotlivé rekvizity, uklízeli po našem odjezdu a v neposlední řadě přesouvali autem vše potřebné.