Další úlovek * 3-tunový vlek za S5T
(Novinka přidána 8.11.2012 6:52, autor: SAXI-Radim)

Dnešní doba naší sběratelsko-historické muzejní činnosti moc nepřeje, nejen po stránce ekonomické, ale hlavně každý v kdejakém exponátu (nenazývejme hanlivě vrakem, i když svým způsobem to je) vidí jen šrot přeměněný ve sběrně na finanční hotovost. O to více nás potěší, když někdo si váží naší činnosti, přeje jí a něco nám i daruje ZADARMO. Ano, těchto počinů jako se nám stalo od pana z Vílova v úterý 6. listopadu 2012 moc není.


Odvoz darovaného vleku pro naší S5T byl s ohledem na již klepající zimu na dveře proto plánován na co nejdříve, aby stylová cesta Pragou S5T byla ještě bez sněhu. I když malá sněhová nadílka při cestě po silnici č. 117 za Komárovem u obce Jivina nás neminula, naštěstí na silnici sníh neležel, asfalt byl jen mokrý. Cesta směrem na Klatovy do obce Vílov probíhala bez nejmenších komplikací, jen nesmělá objížďka u obce Dehtín pod železničním podjezdem nám trochu zkomplikovala život. Nakonec jsme bez problému do Vílova dorazily akorát v době, kdy také do obce přijížděl žlutý autojeřáb na podvozku Ifa – také pomalu již veterán. Byla to náhoda, která se jen tak nestává každý den.
Po prozkoumání terénu jsme „espětkou“ vytlačily vlek k silnici, kde byl mezitím připraven jeřáb k nakládce. Vlek jsme pečlivě „uvázali“ jeřábu na háky a byl zvednutím umístěn na naší korbu S5T. Zodpovědně jsme vlek na korbě upevnily a ukotvili před jízdou směr domov – Výtopnu Zdice.
I cesta domů probíhala bezproblémově, dokonce část cesty nás doprovázelo i sluníčko s ostrým studeným větrem. Dvě nezbytné technické zastávky pro kontrolu nejen paliva, ale hlavně kontroly uvázání vleku nám sice cestu malinko prodloužily, ale za to při té první zastávce spojenou s občerstvením prázdných žaludků posádky Radima a Lenky to zpřijemnilo. O to víc nás potěšil hostinec v obci Dolany nejen svým výběrem točeného pěnivého moku (Gambrinus, Rychtář, Litovel a Litovel točené nealko!!!!), ale i dobrou kuchyní.
Po příjezdu těsně před soumrakem jsme vlek složily pomocí našeho „kozlíkového“ jeřábu a je připraven na budoucí renovaci. Jeho stav je velmi slušný, sice dvě pneumatiky jsou nepoužitelné, musíme zakoupit nové, ale jinak podvozek je až překvapivě zachovalý. Co nás čeká je tedy kompletní výměna dřevěných postranic a podlahy, která tam již pro svoji ztrouchnivělost není.
Výhled a budoucnost: Jde o vlek za „menší“ nákladní auta s konstrukční rychlostí do 60 km/h (tím se nejvíce liší s vleky za traktor, které mají většinou konstrukční rychlost jen do 30 km/h) a má jen jednoduché nápravy – nemá tzv. "tupláky". Tím se třeba liší od našeho již provozního vleku, který je pro „větší“ nákladní auta (Tatra 111 či 138, Škoda 706 RTS apod.) má na každém kole dvě pneumatiky – tedy dvoumontáž kola (lidově právě ty „tupláky“) a má tento větší vlek větší nosnost oproti tomu našemu, který je pouze 3 tunový.
Tento 3-tunový vlek pochází z roku 1958 a plánujeme, že s naší „espětkou“ bude tvořit soupravu vídanou v 60-tých letech minulého století na našich silnicích v barvách ČSAD.

*„Espětka“ s nevšedním nákladem při cestě zpět pod dohledem poleňského kostela.


Ještě jednou velice děkujeme nejen panu Webrovi za dobrý tip, ale i panu Sušickému z Vílova za darování tohoto vleku.

© Saxi.cz
Kopírování a jakékoliv šíření obsahu tohoto portálu je bez souhlasu administrátorů výslovně zakázáno!