Pro spoustu lidí je datum s číslovkou 13 nešťastné, pro ostatní jde o zcela obyčejný den. My jsme se v úterý 13. listopadu 2012 vypravili vstříc dobrému skutku. Do muzea Výtopny Zdice byl přesunut skelet motorového vozu M 131.1286, který se na poslední chvíli vyhnul již započaté likvidaci a zařadil se tak do řady statických exponátů.

Naším dlouhodobým cílem je udržovat alespoň jeden motorový vůz této řady v provozuschopném stavu. Netajíme se zároveň kladným vztahem k lokalitě Podbrdska, které bychom rádi v blízké budoucnosti věnovali mnohem více pozornosti, neboť si ji právem zaslouží. Motorové vozy řady M 131.1, známé spíše pod přezdívkou Hurvínek, jsou typickými představiteli československých lokálek v období od padesátých až do osmdesátých let, kdy již vrcholila dodávka motorových vozů tehdejší řady M 152.0 (dnes 810).

S nemnoha zachovalými vozy, opředenými pověstí nestárnoucí a nezničitelné legendy sloužící ke spokojenosti obsluhujícího personálu i cestujících, se můžeme setkat na českých tratích v rámci nostalgických jízd dodnes. Není bez zajímavosti, že se Hurvínek stal několikrát také filmovou hvězdou – ať již v notoricky známé scénce trilogie Slunce, seno, jahody ze zastávky Hoštice u Volyně nebo v neméně známém filmu Věry Chytilové s názvem Kalamita, v němž filmový hrdina, mladý strojvedoucí Honza Dostál ztvárněný Bolkem Polívkou, nastupuje do libereckého depa a ke konci filmu je na trati zavalen i s motoráčkem sněhovou lavinou.

Motorové vozy vyráběla pro tehdejší ČSD na přelomu čtyřicátých a padesátých let Tatra Kopřivnice a Vagónka Studenka. Náš vůz M 131.1286 byl vyroben v roce 1951 pod výrobním číslem 67791. ČSD tehdy za tento vůz zaplatily 1 506 850 Kčs a dle dostupných pramenů byl předán 8. února 1951. Tyto vozy tvořily dlouhá léta kolorit nejedné československé lokálky a staly se postupem let nezapomenutelnou železniční legendou. Postupné vyřazování bylo započato v 80. letech v souvislosti s nástupem nových motorových vozů tehdejší řady M 152.0 (dnes 810).

Posledním depem, které vůz M 131.1286 provozovalo, byly České Budějovice. Tuto skutečnost dodnes připomíná cedulka na boku vozové skříně pod oknem strojvedoucího. Vůz dojezdil konkrétně v pobočném depu Veselí nad Lužnicí. Z vyprávění pamětníků vyplývá, že tento vůz po jeho vyřazení odkoupil jeden z drážních zaměstnanců a umístil si jej v obci Horusice poblíž Veselí nad Lužnicí na svůj pozemek. Odstrojený vůz (zbavený veškerého zařízení jako jsou kola, rozsochy, pružnice, motor, převodovka a další) využíval převážně jako chatu či sklad. Po čase celý pozemek prodal novému majiteli, který se chtěl kastle vozu zbavit. Proto podal inzerát, na který jsme zareagovali a po domluvě získali tento pro nás cenný exponát.

Bohužel, smutnou zprávou je, že jen nedlouho před odvozem byly odcizeny výrobní štítky či dokonce několik skleněných oken. Kastli bychom nejprve rádi opatřili odpovídajícím nátěrem, ve kterém jezdily tyto vozy na přelomu 60. a 70. let minulého století, aby zapadal do koncepce naší expozice a lak ji zároveň chránil před povětrnostními vlivy. Skříň bychom chtěli opatřit i dalšími artefakty, jako jsou tabulky s číslem vozu či znaky Tatra. Zároveň bychom vůz rádi zasklili a zprovoznili reflektory za účelem osvětlení budoucího pomníku. Interiér zůstane zatím pro špatný stav chybějících částí podlahy pro veřejnost nepřístupný.

Případné zprovoznění vozu je přímo závislé na našich finančních možnostech. Pokud vám není osud tohoto vozu lhostejný, uvítáme srdečně jakoukoliv finanční i materiální pomoc.