Křest III. dílu knihy Škoda a Liaz

V sobotu 5. října 2013 se tradičně v areálu Výtopny Zdice, muzeu historické železniční a silniční techniky, uskutečnil křest již třetího dílu velmi oblíbené knihy Škoda a Liaz. Tento nový díl pojednává o vývoji motorů M1, M2 a M3, zástavbě motorů Liaz mimo vozidla této značky, unifikované budce Liaz-Tatra, typových řadách 200, 300, 400, Liaz-Madara, a v neposlední řadě také o soutěžích Dakar či Trial. První říjnový víkend byl pro naše muzeum přelomový – vypravili jsme několik párů zvláštních vlaků, které byly poprvé vedeny vlastními náležitostmi, v tomto případě lokomotivou T 212.0581.

Premiéra 3. dílu knihy se uskutečnila s přesně rok a půl dlouhým odstupem od dílu druhého, který byl pokřtěn rovněž ve Výtopně Zdice v sobotu 7. dubna 2012. Z této akce je k dispozici krátké video. Křest nového dílu byl zahájen symbolicky v 10 hodin 20 minut a 30 sekund, což mělo za cíl připomenout kdysi vyráběné typové řady LIAZ 100, 200, 300 a 400. Přestože prvotní předpovědi meteorologů nesvědčily v náš prospěch, počasí se nakonec umoudřilo. Aby ne – vždyť mělo jít o jeden z posledních slunečných a teplých podzimních dnů bez deště.

V areálu Výtopny Zdice bylo k dispozici bohaté občerstvení, zahrnující kromě výborného zlatavého moku z březnického pivovaru Herold také klobásy, guláš, bramboráky a jiné – pro podobné akce tradiční – pokrmy. Víkend 5. – 6. října byl zároveň pro širokou veřejnost poslední příležitostí k návštěvě naší muzejní expozice, která je běžně otevřena pouze po dobu letní turistické sezony. Otevřena bude znovu v dubnu 2014 již tradičně s doprovodnou akcí a bohatým programem. Bližší informace vám budou sděleny nejpozději s koncem letošního roku; již teď však můžeme prozradit, že chybět nebude tradiční jízda do březnického Heroldu ani řada novinek.

Přestože byl křest nové knihy největším lákadlem sobotního dne, jako muzeum železniční i silniční techniky jsme se rozhodli uspořádat také několik jízd zvláštních vlaků, které poslouží spíše jako doprovodná atrakce především pro rodiny s dětmi. Po potřebné údržbě byla proto naše lokomotiva T 212.0581, v drážní hantýrce známá jako „prasátko“ či „puklík“, uvedena do nátěru odpovídajícího stavu po vyrobení - tedy do červeného laku s decentními bílými pruhy. Zároveň jsme skromně oslavili 45 let provozu této malé lokomotivy s výrobním číslem 44-00091, určené především pro službu na posunu.

Vzhledem k tomu, že náš „puklík“ nebyl dosud dostatečně otestován na trati při zátěži a zvláštní vlaky měly plnit spíše roli doprovodné atrakce, rozhodli jsme se vlaky trasovat pouze mezi Berounem, Zdicemi a Lochovicemi, což jsou přibližně devět kilometrů dlouhé mezistaniční úseky, které byla naše souprava s vozem typu Rybák schopna projet za přibližně patnáct minut. Právě dodnes zachované vozy typu Rybák připomínají doby dávno minulé – zatímco dříve byla jízda na dřevěných lavicích každodenní záležitostí, v dnešní době luxusu jde o nezapomenutelný zážitek. Později přibyl také spěšninový vůz řady Ztr, určený pro přepravu jízdních kol a dětských kočárků.

Děkujeme za návštěvu všem, kteří se na nás přišli první říjnový víkend podívat, a těšíme se brzy na shledanou!

Na úplný závěr si dovolíme malý exkurs do historie – lokomotivy tehdejší řady T 212.0 (dnes 702) byly vyráběny koncem šedesátých let v Turčianských strojárnách n.p. Martin v roli nástupce řady T 211.0 z pražské lokomotivky ČKD. Srdcem lokomotivy je naftový motor TATRA 930-51, což je vzduchem chlazený nepřeplňovaný dvanáctiválcový agregát s válci do V, přímým vstřikem paliva a rozvodem ventilů OHV. Spalovací motor je spřažen s mechanickou čtyřstupňovou trakční převodovkou ČKD M 150-4. Naše lokomotiva, označená výrobně jako 1435 B 200, následně jako T 212.0581 s výrobním číslem 44-00091, byla po výrobě v Turčianských strojárnách n.p. Martin roku 1968 předána do Západočeských keramických závodů n.p., závod Břasy u Plzně (dnes areál Primalex), kde obstarávala obsluhu zdejší vlečky. TBZ byla provedena 15. března 1968 v traťovém úseku Martin - Príbovce a zpět, kdy dosáhla své maximální rychlosti 40 km/h. Tehdy v roce 1968 byla její kupní cena pro keramické závody stanovena na 514 tis. Kčs. Přestože lze tyto stroje stále vídat na vlečkách nejrůznějších podniků, našly si své místo i v muzejních sbírkách řady spolků.